Miroslav Lamač: František Kupka Mala Galerie, Svazek 33á.

Odeon, Praha, 1984, 85 Seiten mit 45 Bildern. Gebunden Leinen.

František Kupka byl stejně podivuhodný člověk jako umělec. Jeho bezmála románový životní příběh je bohatý na překvapivé obraty osudu, a totéž platí o vývoji díla. Z maloměstského učně se vlastní silou stal světovým umělcem, jedním z těch, kteří na počátku století malířství nejenom obohacovali, ale přímo razili jeho novou cestu. Kupka mnohokrát opustit to, v čem dosáhl mistrovství, aby vykročil neznámým směrem. Mohl se stát úspěšným akademikem v Praze stejně jako ve Vídni, zůstat proslulým satirickým kreslířem, obdivovaným ilustrátorem, originálním symbolistou, pozoruhodným malířem postimpresionistou, ale nakonec se stal Kupkou, trvalým pojmem z pionýrského údobí nefigurativní malby 20. století. Osud mu však dal pocítit hořkost neuznání, ba téměř zapomenutí; za svého života zažil jako tvůrce nového umění více zklamání než slávy, a teprve po smrti jeho odkaz postupně nabýval všeobecně uznávaného významu.” Těmito slovy uvádí M. Lamač svoji studii, která je nesporným a originálním příspěvkem k literatuře o tomto velkém a přece stále málo známém umělci. Svým výkladem dokazuje, že členění tvorby, které malíř sám razil a které většina badatelů přejímá, má vsložitém vývoji Kupkovy tvorby jen pomocný význam a vysvětluje ji jako prolínání všech významových rovin, které vycházejí ze společného základu. Tímto přístupem ke Kupkovu dílu, který využívá z nového zorného úhlu i malířovy teoretické práce, dovedl M. Lamač přes neobyčejnou komplikovanost zpracovávané látky, najít srozumitelný jazyk výkladu, který je v oblasti moderního umění stále tak potřebný. Monografie über "František Kupka (* 23. September 1871 in Opočno, Böhmen; † 21. Juni oder 24. Juni 1957 in Puteaux bei Paris) war ein tschechischer Maler. Kupka studierte ab 1887 an der Akademie der Bildenden Künste Prag und ab 1891 an der Akademie der bildenden Künste Wien. In Wien war er zeitweise Schüler des Malers und Sozialreformers Karl Wilhelm Diefenbach und Schüler von August Eisenmenger. Sein Frühwerk ist dem Jugendstil und Symbolismus zuzuordnen. 1894 ging er nach Paris und schloss sich den Neoimpressionisten an. Seinen Lebensunterhalt verdiente er als Modezeichner und Religionslehrer. Als drittes finanzielles Standbein „erreichten Kupkas satirische Zeichnungen und Karikaturen, die er seit 1900 für illustrierte Wochenzeitschriften anfertigte, eine weit größere Zuschauerschaft“ als seine frühen Bilder. Mit seinem Landsmann Alfons Mucha nahm er an der Weltausstellung Paris 1900 teil. Ab 1911 traf er sich mit der Puteaux-Gruppe. Ab dieser Zeit malte Kupka abstrakte Bilder ... 1918–1920 wurde Kupka Professor an der Kunstakademie Prag. 1922 erschien sein Buch „Die Schöpfung in der bildenden Kunst“ auf tschechisch, die deutsche Übersetzung erschien erst im Jahr 2001. Von 1931 bis 1934 war er Mitglied bei „Abstraction-Création“, einer Künstlergruppe. 1955 fand eine Ausstellung auf der documenta 1 in Kassel statt. Kupka starb einsam und verbittert 1957 in Puteaux ... Kupka wird bis heute sowohl als Jugendstilmaler, als Neoimpressionist, als auch als Kubist bezeichnet, obwohl er mit der Erste war, der abstrakte Bilder ausstellte (1912). Zum Kubismus besteht aber keine Beziehung, weder formal noch inhaltlich. Die Farbe spielte für Kupka stets eine wesentliche Rolle." (Wikipedia).