Eugeniusz Banaszczyk: Nejrychlejší lidé světa.

Naše Vojsko, 1965, 254 Seiten mit zahlreichen Bildern. Gebunden Leinen.

Eugeniusz Banaszczyk (narozený v roce 1923) je polský spisovatel, zabývající se převážně — i když ne výlučně — leteckou tematikou. K této zálibě ho přivedla profese; v roce 1946 ukončil vojenskou leteckou akademii a řadu let sloužil v polském vojenském letectvu. Později se začal věnovat žurnalistice a byl delší dobu vedoucím redaktorem literární redakce nakladatelství ministerstva národní obrany ve Varšavě (Wydawnictwo MON). Poslední jeho práce je sborníkem povídek o nejzajímavějších leteckých příhodách naší doby. Kromě toho je Banaszczyk velmi aktivní žurnalista. Z jeho četných článků zaslouží nepochybně pozornosti studie „Polska literatura lotnicza i jej wartošč historyczna (Polská letecká literatura a její historická hodnota). Čtenářům v ČSSR se poprvé představil na stránkách časopisu Křídla vlasti svými „Nejrychlejšími lidmi světa" — v ročnících 1963 a 1964. Tato publikace spolu s poslední prací (Mezi nebem a zemí) patří zatím mezi nejzdařilejší." "Samotný název knihy napovídá, o kom bude řeč. Hrdiny jednotlivých příběhů jsou zkušební piloti, kteří všechno své umění, znalosti a často i životy dali pro výzkum dosud nepoznaného světa. Jsou to prostí lidé, v denním žvotě se nijak nelišící od ostatních smrtelníků. Neobvyklými se stávají teprve tehdy, když sedají do kabin letadel, s kterými dosud nikdo před nimi nelétal. Tímto okamžikem začínají svůj velký start do neznáma, do oblastí dosud nikým neprozkoumaných, neboť každý z nich musí při každém letu překročit jistou hranici, která se může stát hranicí života a smrti. Úspěch, často drobný a nepříliš významný, je vykupován těžkým, vyčerpávajícím bojem s neznámou silou živlu. Stává se, že sázejí na jednu kartu svou další existenci. Vědí, co je může potkat. Přesto však, když dostávají další letový úkol, necouvají. Což nemají strach? I tento pocit znají velmi dobře. Jejich neobvyklost spočívá především v tom, že v sobě dokáží utlumit pud sebezáchovy, který člověka od nepaměti provází, že umějí potlačit uvnitř sebe vše, co je podle nich známkou slabosti, aby nemuseli ani na krok ustoupit před vítězstvím. Úkol jejich předchůdců před několika desítkami let byl mnohem snažší. Letectví však svými zvláštními podmínkami vždy znamenalo boj. A každým rokem byl tento boj těžší, úpornější, žádající oběti. Když letectvo stanulo na hranici „zvukové bariéry", začaly rozhodovat vteřiny. Potom zlomky vteřin. Další cesta lidstva do prostoru byla v rukou zkušebních pilotů, kteří se nezalekli ani těch nejtěžších překážek. Stali se objeviteli nového světa, jenž byl po celé milióny let světem ticha a smrti. Vybudovali cesty, které dnes obepínají zeměkouli až na hranici stratosféry, a zítra se vydají přes práh kosmu. To oni nám otevírají cestu ke hvězdám! Popisované příhody jsou autentické — všechny se skutečně staly a všechny v nich vystupující osoby jsou existujícími postavami.".